Alois Wachsman (1898–1942) byl významným představitelem meziválečné avantgardy a jeho výtvarná dráha se téměř přesně kryje s tímto obdobím. V jeho tvorbě najdeme také skoro všechny zásadní styly, které určovaly podobu českého umění: na začátku 20. let, kdy byl členem Devětsilu, maloval v poetickém naivizujícím duchu, poté se přiklonil ke křivkovému, tzv. lyrickému kubismu a následně ho zaujal surrealismus. Od konce 30. let žil v ústraní ve Dvoře Králové, kde pracoval jako umělecký poradce v textilní továrně Josefa Sochora, jež spolupracovala s mnoha dalšími známými umělci.
Od roku 1939 ho avantgardní výtvarné inovace i témata s nimi spojená přestaly zajímat. Začal malovat velké obrazy s biblickou tematikou a také zátiší, jež se naopak vyznačovala velmi drobnými formáty. Překvapivě k tomu programově zvolil zcela tradiční formu – iluzivní realismus, který připomíná holandské mistry sedmnáctého století. Na rozdíl od nich si však vybíral nejprostší, z pohledu malíře zcela neefektní, většinou málo barevné věci a umisťoval je na prostý dřevěný stůl. Jedenáct z nich, mezi nimi i Zátiší s morkovou kostí, bylo v roce 1942 poprvé vystaveno právě v Městském muzeu ve Dvoře Králové. Mělo to být vůbec první Wachsmanovo veřejné vystoupení v novém bydlišti, a on mu proto přikládal velký význam. Bohužel se ho však už nedočkal – v té době totiž trpěl tuberkulózou a přesně v den vernisáže 16. května 1942 zemřel.
