Výkřik

Už od pozdních 80. let patří Jiří Surůvka (1961) ke klíčovým autorům ostravské scény. Reinterpretace slavných uměleckých děl minulosti patří k jednomu z jeho oblíbených postupů. Jedním z nejvíce inspirativních autorů byl pro něj Edvard Munch. Munch v roce 1907 přehodnotil obraz Maratova smrt od Jacquese-Louise Davida z roku 1793 a Surůvka ve svém obraze z roku 1998 zase zmanipuloval tuto Munchovu variantu. Vedle toho provedl několik dalších „počítačových airbrush퓹 podle jiných jeho obrazů. Na dvou z nich – Vnitřním neklidu (1997), parafrázujícím jeho pozdní autoportrét, a Výkřiku (1996) podle slavného stejnojmenného obrazu – doplnil tato klasická vyjádření úzkosti moderní doby vizuálním světem současné masové zábavy: fragmenty animovaných postaviček z filmu Toy Story, prvního produktu proslulého studia Pixar, který přišel do kin krátce předtím v roce 1995.

¹ Tento autorský termín nemá nic společného s airbrushem neboli americkou retuší. Autor ho zvolil čistě z důvodu jisté podobnosti stříkání barvy z airbrushové pistole a z trysek, které jsou součástí moderních tiskáren. V pracích tohoto druhu jde v podstatě o virtuální koláže vytvářené v počítači z naskenovaných fotografií, které pomocí grafických programů dále upravuje a výsledek pak vytiskne na plátno.