Trojúhelník barev

V padesátých letech se František Hudeček (1909–1990) odmlčel, aby své umění nemusel přizpůsobovat ideologickým tlakům, a na živobytí si vydělával knižními ilustracemi a návrhy poštovních známek. K malbě se vrátil až na začátku let šedesátých. Svá plátna zaplňoval bujícími organickými strukturami, od poloviny 60. let však začal souběžně malovat obrazy čistě geometrické. Kolem roku 1966 dospěl k projevu, který – spolu s malbou Vladislava Mirvalda ze stejné doby – představuje nejčistší projev op artu u nás. Dokladem je i obraz Trojúhelník barev, komplikovaná kompozice linií a barev, založená na několikanásobném použití principu trojice. Drobná políčka vymezená průniky křivek jsou střídavě vyplněna „nebarvami“ (černou, bílou a šedou), barvami primárními (červenou, modrou a žlutou) a sekundárními (oranžovou, zelenou a fialovou), které vznikají mísením těch primárních. Tyto tři trojice barev korespondují s třemi geometrickými tvary: bílý trojúhelník je vepsaný do šedého kruhu, zbylá plocha obdélného formátu je vyplněna černou.