V roce 1959 začal Vladimír Boudník (1924–1968) matrice svých aktivních grafik doplňovat brusným prachem, který fixoval nitrolakem. V něm se barva lépe zachycovala a grafika působila kontrastněji. Vznikla tak zcela nová technika, kterou nazval „strukturální grafika“.1 Desky někdy zpracovával svářečkou a autogenem a doplňoval například nitěmi či látkami. Jestliže aktivní grafiky byly většinou monochromní, zde se začala více uplatňovat barva. Jednotlivé matrice otiskoval mnohokrát, často i po několik let, a měnil jejich barevnost.
1 Díky tomu se pojem „struktura“ rozšířil pro popis bohatě členitých amorfních povrchů informelních obrazů, objektů a grafik, přestože adekvátnějším termínem by byla „textura“.
