Šálek čaje II (z cyklu Z deníku dědy legionáře)

Z deníku dědy legionáře je klíčovým cyklem Císařovského tvorby, stejně jako celé české postmoderny. Šálek čaje z roku 1988 ze sbírky významných teoretiků tohoto hnutí manželů Ševčíkových patří v jeho rámci k nejvýznamnějším dílům. Druhá verze tohoto obrazu z chebské sbírky není dobovou autorskou replikou, jež tehdy autor v několika případech vytvořil z důvodu velkého zájmu kurátorů a sběratelů. Císařovský ji totiž namaloval s tříletým odstupem až v době, kdy byl cyklus uzavřen, speciálně pro Giovanniho Tiboniho, italského galeristu, kurátora a vydavatele z Rimini. Tiboni tehdy v Praze navštívil Tomáše Císařovského, Antonína Střížka a Jiřího Davida, tedy tři umělce, kteří patřili k nejužšímu okruhu kolem Ševčíkových. Od prvních dvou domluvil nákup malé kolekce a Jiřího Davida i s rodinou pozval do Rimini na „rezidenční pobyt“, i když tehdy se tomu tak ještě neříkalo. V nedalekém San Marinu v Národní galerii moderního umění (Galleria Nazionale d´Arte Moderna) uspořádal v roce 1991 výstavu uvedené trojice, kde prezentoval dovezené i na místě vytvořené práce, a každému umělci vydal malý katalog formátu A5. V katalogu věnovanému Císařovskému je Tiboni přímo uveden jako kurátor, autory textu jsou Jana a Jiří Ševčíkovi, kteří se v něm zabývají právě (byť nikoli výhradně) Legionářským cyklem, k němuž odkazuje i většina reprodukcí.
Císařovský v této druhé verzi nechtěl vytvořit přesnou kopii, naopak: vedle toho, že o něco zmenšil formát i siluetu vojáka, kterou navíc umístil horizontálně, podstatně změnil i významnou složku obou obrazů – text v pozadí. Místo citace z dědečkova dopisu v něm nyní přiznává, že jde o druhou verzi. Vyplývá to z dobře čitelného začátku ([P]odobny obraz jsem jiz na[m]aloval tusim před tremi ro[k]y); pátá a šestá řádka jsou překryty hlavním motivem a diváka vyzývají k tomu, abych se je pokusil dešifrovat, poslední však zní opět v duchu logiky začátku („trochu jina“). Autor zde navíc používá psací písmo bez diakritiky, tedy háčků² i čárek, ale dokonce i bez teček nad i a j, které jsou nedílnou součástí znaků; na první verzi se samozřejmě tato znaménka objevují..

¹ Podrobně k celé zajímavé historii viz Tomáš Císařovský, Šálek čaje I, II (z cyklu Z deníku dědy legionáře), 1988 a 1991, katalog výstavy ve formátu Opus magnum, GAVU Cheb, 20. 1.– 27. 3. 2022, text Marcel Fišer, dostupné online.
² Háčky jsou italskému prostředí natolik cizí, že tehdy chyběly i v běžné italské sazbě – jeho jméno je na zmíněné výstavě v San Marinu uvedeno jako „Jirí Císarovský“.