Pegas semtex

V tvorbě Jiřího Černického (1966) se v letech 1996 až 1998 opakovaně objevuje motiv výbuchu. Jde o zástupný symbol hrůz odehrávajících se v různých oblastech světa, jak nám je v koncentrované formě předkládají média. V 90. letech, před érou internetu, byla tím nejdůležitějším televize, jejímž prostřednictvím pronikalo násilí do obývacích pokojů prakticky všech domácností. Společnost si na něj postupně zvykla jako na běžnou součást každodennosti a přestala ho prožívat v celé jeho hrůznosti, neboť jednak se odehrávalo někde daleko, jednak by to člověk v této intenzitě ani neunesl. Tuto proměnu citlivosti Černický metaforicky vizualizoval tím, že dával katastrofickým událostem podobu obvyklých bytových dekorací. Koktejly (1996) jsou zápalnými lahvemi provedenými v charakteristickém designu českého křišťálu, Domácí výbuch (1998) zase stolní lampou ve tvaru atomového hřibu, podobně i Módní výbuch (1998), jakási dekorativní soška s podtitulem „nukleární exploze podle poslední módy“. K těmto pracím lze přiřadit i instalaci Pegas semtex. Vytvořil ji z plastické trhaviny, českého vynálezu, kterému spojení s terorismem zajistilo neblahou proslulost po celém světě. Materiál je pro vnímání díla klíčový. Autor to vyjádřil nejen tím, že podle něj dílo nazval, ale nápis SEMTEX najdeme i přímo na okřídleném prasátku, perzifláži Pegase, které si vesele poletuje v prostoru jakoby těsně předtím, než dojde k destruktivnímu výbuchu. Využil zde klíčovou kvalitu semtexu, která ho odlišuje od jiných trhavin – jeho vynikající plasticitu. Jisté mrazení, stejně jako pochyby, zda jde skutečně o tuto ničivou látku, jsou nedílnou součástí divácké recepce…