Hana Purkrábková své postavy vytvářela v pálené hlíně, kterou decentně kolorovala a zároveň nechávala vyznít její drsnou syrovost. Zobrazovala své současníky, ale také psy a kočky. Zvířata byla nedílnou součástí jejího života ve venkovském domě v Brunšově u Vltavy nedaleko Štěchovic, kde žila se svým manželem Karlem Pauzerem, také sochařem-keramikem. Zvířata zobrazovala s lidskými výrazy, neboť je nevnímala jako bytosti vůči člověku podřadné. Její sochy lidí realisticky vystihují určité typické postoje, gesta a výrazy a také charakteristické účesy a šaty. Jejich spojovacím rysem je nehezkost tváří a těl, často až karikaturně nadsazená, se stopami věku, otylosti, dokonce zanedbanosti a nevkusu. Nepoužívá ji však jako nástroj nějaké kritiky či zesměšnění, spíše je pro ni symptomem nepřikrášlené reality všedního života, který ve venkovském prostředí denně žila.
