Opuštěné mlýny

Počátky Otakara Kubína (1883–1969) jsou spojeny se skupinou Osma a českou variantou kubismu. V roce 1913 ale odešel natrvalo do Francie a brzy po první světové válce zde zaznamenal první úspěchy: začal vystavovat na prestižních adresách, získal sběratele a jeho finanční situace se stabilizovala. Paradoxně se tak stalo proto, že dřívější inovativní postupy opustil a inspirován uměním minulosti, zejména bukolickou malbou Clauda Lorraina ze 17. století, se zařadil do neoklasicistního proudu. Výtvarný jazyk, který tehdy našel, už nikdy neopustil. Ve stejné době jej ale potkala i osudová neštěstí: v roce 1919 mu umřel synek, následujícího roku choť Božena. Východisko z životní krize našel v Provenci. V roce 1919 sem přijel poprvé a usadil se v městečku Apt, kde potkal i svou druhou ženu Berthe. V roce 1925 si nedaleko odtud v horské vesničce Simiane-la-Rotonde, „zpola opuštěné a rozbořené“, koupil „… starý měšťanský dům, jejž zdejší obyvatelé nazývají zámkem“ (z dopisu Jiřímu Karáskovi ze Lvovic). V následujících desetiletích pak znovu a znovu maloval v tlumených pastelových tónech zdejší vyprahlou krajinu s kamennými zídkami podél cest, cypřiši, olivovníky, mandloněmi a fialovými trsy levandule. Na jeho obrazech se opakují i architektonické motivy – zdejší rotunda z 12. století nebo (podobně jako na chebském obrazu) kamenná kaple Notre-Dame de Pitié s trojicí pobořených větrných mlýnů, které stály nad vesnicí při cestě do hor.