Obraz

Jan Kotík (1916–2002), ve 40. letech člen Skupiny 42, byl jedním z mála umělců, kteří zachovali kontinuitu své práce, a tedy i vývoje moderního umění i v temných 50. letech. Díky svému angažmá v oblasti uměleckého řemesla, zejména sklářského designu, měl na rozdíl od většiny ostatních možnost cestovat za „železnou oponu“. Stal se tak nejlépe informovaným zdejším výtvarníkem a důležitým zprostředkovatelem informací pro celou scénu. Od roku 1956 například udržoval kontakty s dánským umělcem Asgerem Jornem ze skupiny COBRA, s nímž se seznámil při své cestě do Itálie. Není divu, že v souladu s aktuálním světovým děním také on směřoval k abstrakci, která však u něj měla figurální základ. Přestože po celé období druhé poloviny 50. let vytvářel podobně koncipované obrazy, kde figuru převáděl na lineární znak, vývoj u něj probíhal v samotné malbě: Od tvarového stylismu postupoval k syrovosti a jako v podstatě jediný český umělec neustále stupňoval expresivní prvky, zejména gestický charakter linie a divokost barvy. Chebský obraz představuje nejzazší mez tohoto vývoje. Expresivita byla sice autorovi vlastní, tento proces ale současně svědčí o jeho mimořádné znalosti tehdejších západoevropských (Emilio Vedova) a možná i amerických tendencí. Díky tomu se jeho tvorba vymyká z českého informelu, který měl spíše lyrickou a spirituální povahu.