Od poloviny 20. let dodržoval Václav Špála během roku ustálený rytmus, jehož nedílnou součástí byl letní plenér na nějakém zajímavém místě, kde mohl intenzivně malovat stranou uměleckého světa. Léta 1929 a 1930 trávil na Otavě asi šest kilometrů pod Pískem. Není jasné, zda bydlel přímo v Panském mlýně, který už tehdy sloužil pouze k ubytování, v jehož blízkosti namaloval tento obraz. Zobrazil na něm Tlučkův, nebo podle tehdejšího majitele Sulanův mlýn, který ležel asi 500 metrů dále po proudu. Tento mlýn namaloval mnohokrát z různých míst na břehu řeky. Svou zářivě bílou fasádu získal jen krátce předtím, když byl kompletně obnoven a zvýšen po požáru v roce 1923. V provozu zůstal až do roku 1960, kdy oba mlýny padly za oběť výstavbě Orlické přehrady. Voda přehrady k nim však nakonec nedosáhla, a dodnes tak na ně upomínají zbytky jezů.1
Špála byl přesvědčeným realistou a motivy svých obrazů si pečlivě vybíral tak, aby je mohl namalovat v jednom zátahu bez kompozičních úprav. Platí to i pro tento obraz, v němž naplno zaznívá temná „špálovská“ modř. Jediným akcentem je právě bílý mlýn s červenou střechou, k němuž směřuje náš pohled, neboť Špála jej umístil na opticky významné místo – na průsečík horizontály přesně půlící obraz a vertikály umístěné na zlatém řezu.
Nejen díky tomu má tento obraz v rámci celé série výjimečné postavení. Byl si toho vědom i sám Špála, který ho nikdy neprodal, a obraz tak získala chebská galerie až v roce 1966 z jeho pozůstalosti. Jeho jedinčnost podtrhuje i výstavní historie: v roce 1937 jej Václav Nebeský vybral na doprovodnou výstavu k EXPO 37 v Paříži L'art moderne tchécoslovaque v Galerii Charpentier, o dvacet let později byl jednou z pouhých pěti prací reprezentujících Československo na mezinárodní výstavě 50 let moderního umění při EXPO 58 v Bruselu, spolu s díly Emila Filly, Františka Kupky, Josefa Šímy a Otty Gutfreunda.
1 Václav Špála. Na Otavě, katalog výstavy, texty Martina Měřičková, Jan Kouba, Tomáš Poskočil, Prácheňské muzeum v Písku, 6. 6. 2019 — 18. 8. 2019.
