V roce 1985 bylo Michalu Gabrielovi (nar. 1960) dvacet pět let a nacházel se v půli svého studia na pražské Akademii výtvarných umění, které však nemělo pro něj a jeho vrstevníky téměř žádný přínos snad kromě toho, že zde získali řemeslné základy a navzájem se poznali. Sochy, které v tomto roce vytvořil, je možné považovat nejen za jeho první vyzrálá díla, ale zároveň také za zásadní příspěvky k české postmoderně, jejíž první projevy v českém umění lze vystopovat jen o rok dříve. Jednak to byli Tři psi, vytvoření z textilu a papíru na drátěné kostře, kde expresivita formy korespondovala s jejich obsahem. A vedle toho série pěti soch, které už jsou koncipovány zcela jinak. Zachovávají tradiční sochařské materiály i modernistickou figurální formu, a zároveň je v nich už zřetelný posun k tematice archaického mýtu, která pak určovala několik následujících let Gabrielovu tvorbu. A postmoderní aktualizací starověkého sochařství je i práce s barvou, neboť v sádrových verzích jsou tyto sochy kolorovány. Všech pět soch je komponováno velmi podobně: jedná se o vertikálně orientované postavy, stojící či kráčející, kombinující lidské tělo s nějakou částí zvířete, nejčastěji hlavou. Na počátku celé série je první verze Ptakočlověka, Následovala skupina tří soch, které vytvořil v rychlém sledu během asi čtyř dnů – druhá verze Ptakočlověka, tentokrát s rukama, Houslista (ten jediný nemá zvířecí hlavu, zato jeho ruce se podobají nestejně velkým klepetům stejnojmenného kraba, jímž se zde inspiroval) a Kočka.1 Skupinu uzavírá socha Minotaurus.2
1 První verze v sádře se nachází v majetku Jiřho Davida.
2 Michal Gabriel. Úvodní text Jiří Olič. Praha 2005. Skupina, kromě chebské verze Ptakočlověka, je vyobrazena na s. 58–59.
