Duchovní setkání

K charakteristickým rysům mysticky založené tvorby Františka Bílka (1872-1941) patří i opakované používání stejných motivů. Přecházejí z jednoho díla do druhého, a to i v různých médiích a s dlouhým časovým odstupem. Grafický list Duchovní setkání vytvořil již v roce 1908. Zobrazil zde scénu zasazenou do archaické sloupové síně, evokující rozpadávající se pohanský chrám, kdy k Ježíšovi, pojatému atypicky bez vousů, přikročila prostá žena. Fascinována jeho duchovním zjevem mu hledí upřeně do očí, levou ruku má položenu na svém srdci a pravou se jej zlehka dotýká, jako by se chtěla přesvědčit o jeho skutečnosti. V roce 1925 se Bílek k tomuto tématu vrátil dvěma pracemi. Tou první byl reliéf z pálené hlíny, kde výjev doplňuje nápis „Do tvých očí pokorně se dívaje - sama sebe uvidím a ještě nebe spatřím za hlavou“, druhou pak sousoší v nadživotní velikosti, které je dnes jednou z dominant autorovy stálé expozice v Bílkově vile v Praze. Chebská socha ve stejném materiálu – javorovém dřevu – představuje jeho menší autorskou variantu.