V roce 1927 vytvořil Otto Gutfreund dvě sochy podobného rázu – Ženský akt s rukama v bok provedl nejdříve v drobném formátu a posléze zvětšil do životní velikosti, Ženský akt s rukama za hlavou zůstal ve fázi sádrové studie. V tom samém roce se v Sedící ženě pokusil o návrat ke kubistickému tvarosloví. Zdá se, že po neúspěchu návrhu Smetanova pomníku (1926) hledal v této trojici soch jakýsi nulový bod, nový začátek své budoucí tvorby. K ní však už nedostal příležitost: 2. června 1927 se utopil při koupání ve Vltavě.
Sádrová studie naší sochy se spolu se sochařovou pozůstalostí dostala v roce 1962 do sbírek Národní galerie v Praze. Lze se domnívat, že součástí darovací smlouvy bylo i ustanovení, že galerie nechá ze sádrových soch vytvořit bronzové odlitky. K tomu pak po roce 1964 postupně došlo v kovolitecké dílně Ústředí uměleckých řemesel. Část nákladu asi připadla rodině jako úhrada autorských práv a od ní tuto sochu o několik let později získala chebská galerie.
