Z historie moderního umění známe několik příkladů, kdy se umělec dobrovolně omezil na jednu výraznou výtvarnou techniku a udělal z ní poznávací znamení své práce. V českém prostředí k nim patří František Matoušek (1967), který už během studia na pražské Akademii výtvarných umění v 90. letech začal používat jako materiál pro své obrazy denim, tedy materiál, z něhož se šijí rifle, texasky a džíny, jak tento typ kalhot u nás bývá podle nejznámějších značek označován. Šel dokonce tak daleko, že si slovo denim přednedávnem vložil do svého pseudonymu.1 Materiál jednak vypárává, aby mohl využít spojení modré a bílé osnovy, jednak decentně doplňuje malbou, a do kompozice dokonce zapojuje švy nebo charakteristické vyblednutí na vypnutých místech kalhot. S niťovou osnovou dokáže pracovat ve škále od drsného expresivního výrazu po nejjemnější finesy. Zpočátku byl výrazným tématem jeho tvorby svět pop kultury, ovšem v určité retrospektivní a ironické distanci. Později sledoval dvě základní témata, krajinu a portrét, které jsou zastoupeny i ve sbírce GAVU Cheb. Jako výchozí podklad stále používá fotografie, vlastní i nalezené, zároveň je pro něj vždy důležitá vnitřní spřízněnost s portrétovaným člověkem i se zobrazenou krajinou, u níž mu jde především o vyjádření atmosféry a dojmu z otevřeného prostoru.2
1 Tvar pseudonymu – Francis de Nim – koresponduje s etymologií slova denim. V polovině 19. století začal Levi Strauss v USA prodávat pracovní oděvy z bavlněného serže dováženého z francouzského Nîmes, jako „Serge de Nimes“.
2 „Podstatný je pro autora přenos emoce z otevřeného, spatřeného prostoru.“ VAŇOUS, Petr, autorův medailon na portálu artlist, https://www.artlist.cz/frantisek-matousek-1606, vyhledáno 26. 3. 2020
