Václav Stratil (nar. 1950) působil v 70. a 80. letech v Olomouci, kde se stal hlavním představitelem tamní nezávislé scény. Jeho rané kresby a malby – expresivní a silně spirituální – ještě mají vcelku tradiční povahu, pak však objevil nový způsob vyjádření ve velkoplošných kresbách s rýsovanými, přes sebe vrstvenými strukturami, z nichž vystupují nápisy a siluety předmětů či znaků. Systematicky se jimi začal zabývat po roce 1982, kdy se přestěhoval do Prahy. Tato tvorba, časově a fyzicky náročná, pro něj v době šedivého normalizačního bezčasí představovala spirituální očistnou aktivitu a v mnohém se blíží tehdejší práci Adrieny Šimotové, s níž se v Praze intenzivně stýkal. V roce 1985 ji dvakrát prezentoval na neoficiálních výstavách pro malý okruh přátel na půdě Národní galerie v dočasně prázdných výstavních sálech Městské knihovny, kde byl zaměstnán jako noční hlídač.
Barevné detaily se vyskytují na větším počtu Stratilových kreseb, většinou se však jedná o barevné tuše ve spodních vrstvách kresby, případně o malbu olejovou barvou užitou jako lokální barevný akcent. V tomto rozsahu je u něj spojení malby a kresby zcela ojedinělé.
